Žijeme v osudné době. Amazonský prales je na pokraji kolapsu. Světové klima se vymyká stabilitě, kterou jsme považovali za samozřejmost. Lesy, které nás chrání a dýchají za nás, mizí před očima, a místa, jež měla být věčná, se mění v popel a prach.
Zároveň ale nejsme bezmocní svědci rozpadu. V posledních týdnech se podařilo schválit historickou dohodu o ochraně světových oceánů. která určuje právní rámec pro vznik největší oceánské rezervace na planetě. Přibývají města, která omezují fosilní paliva, a země, které investují do obnovitelné energie rychleji než kdy dřív. A v mnoha regionech se daří obnovovat poničené ekosystémy: od návratu mokřadů přes zalesňování až po ochranu divokých druhů, které byly ještě nedávno na pokraji vyhynutí.
Jsme tedy na hraně. Mezi kolapsem a obratem. Mezi světem, kde se příroda hroutí pod tlakem lidské činnosti, a světem, kde dokážeme převzít odpovědnost a změnit směr.
To, která z těchto verzí budoucnosti zvítězí, nezáleží jen na vládách a korporacích. Záleží hlavně na každém z nás, kdo se rozhodne postavit za přírodu, tlačit na změnu a jednat.
autor správy a foto Greenpeace Česká republika on Facebook

